Porsche 928 (1977-1995)


Přehled verzí

 


Mezi rokem 1948 a rokem 1976 vyráběla společnost Porsche výlučně cestovní vozy se vzduchem chlazenými motory umístěnými vzadu. Nejlepším konstrukčním příkladem tohoto řešení byl zdánlivě nezdolný typ 911. Ale na začátku sedmdesátých let se firma rozhodla opustit toto zaměření, které již považovala za zastaralé, a soustředila se na novou generaci automobilů s kapalinou chlazeným motorem vpředu. V roce 1976 se představilo jako první kupé 924, které si hned získalo značnou oblibu. V roce 1977 je pak následoval prestižní typ 928, ten byl poháněn vlastním motorem firmy, jejím prvním vidlicovým osmiválcem.

Jelikož se z předchozích typů nemělo nic přenášet na nový vůz, vývoj typu 928 se protáhl na více jak 6 let. Práce na něm začaly už v roce 1971, tedy ještě dříve, než začaly práce na typu 924, což nebyl obvyklý postup. Vzhledem k neustále zpřísňovaným předpisům o znečišťování ovzduší na americkém trhu, který byl pro firmu Porsche vůbec nejdůležitější, rozhodla se společnost pro vidlicový osmiválec, který se rovněž mohl, na rozdíl od typu 911, přizpůsobit pro použití samočinné převodovky, což byl další požadavek trhu za Atlantikem. Dalším bodem, na který bylo nutno se zaměřit, byla potřeba neustále zvyšovat jízdní pohodlí a úroveň propracovanosti. Výsledkem toho bylo uspořádání s motorem vpředu kvůli vyvážení umístění rozvodovky v bloku s převodovkou vzadu.

Přínos z Weissachu

Vidlicový osmiválec o objemu 4,5 litru s rozvodem OHC dával výkon 179 kW a byl oddělen od pětistupňové převodovky páteřovou troubou, uvnitř níž byl neobvykle v pěti ložiskách uložen spojovací hnací hřídel. Všechna kola byla nezávisle zavěšena vpředu na lichoběžníkové nápravě s vinutými pružinami, zatímco vzadu se využívalo konstrukce označované Porschem jako náprav Weissach, podle firemního výzkumného a vývojového střediska. Toto uspořádání bylo použito proto, aby se zamezilo ztrátě stability automobilu v případě, že by řidič vozu 928 při jízdě v zatáčce nepředloženě ubral plyn.

Poháněcí soustavu a podvozkové skupiny skrývala karosérie kupé 2+2 s velkými dveřmi v zádi. Podstatná část skeletu karosérie (jmenovitě přední blatníky, dveře a kapota) byla vyrobena z hliníku, zbylé části byly z ocelového plechu. Další novinka se týkala nárazníků, které vůz zdánlivě neměl. Ve skutečnosti však byly zabudovány pod předními i zadními vsazenými panely vyrobenými ze snadno deformovatelného plastu stejné barvy jako karoséri. V případě nehody se po nárazu vrátily do původní polohy.

Tento technicky promyšlen celek byl veřejnosti představen na Ženevském autosalonu v roce 1977. Byl přivítán mnoha projevy ocenění, z nichž největší váhu mělo udělení ceny "Automobil roku 1978". Vůz Porsche 928 dosahoval rychlosti 225 km/h. Zato však čas 8 sekund, který potřeboval pro zrychlení z 0 na 96 km/h, nedosahoval úrovně dobře zavedeného typu 911, což jen potvrzovalo názor, že nový automobil nedosahuje vynikající úrovně svého proslulého současníka s motorem vzadu. Tyto nedostatky byly do určité míry odstraněny u typu 928S, který se objevil v polovině roku 1979, jehož motor s objemem 3.7 l měl větší vrtání. Tento vůz byl nyní schopen překonat rychost 233 km/h. V roce 1985 byly automobily typu 928 určené pro americký trh dodávány se zvětšeným pětilitrovým vidlicovým osmiválcem se čtyřventilovým rozvodem 2xOHC, který dával výkon 215 kW. Pro rok 1987 byla tato poháněcí soustava, u níž byl dále výkon zvýšen na 239 kW, používána u typu 928S-4. Ten měl aerodynamicky zlepšený tvar přídě.

V roce 1989 následovala verze GT s motorem o výkonu 246 kW, která měla tužší odpružení a širší pneumatiky. Uváděná největší rychlost byla 274 km/h, což z tohoto vozu činilo nejrychlejší sériově vyráběný automobil Porsche. K dostání byl pouze s převodovkou s přímým řazením. O dva roky později se na trh dostala ještě více nabroušenější verze GTS.


<<Zpět
Hlavní stránka