Testy a srovnání


Porsche 911 GT3 (verze 2003)

Asi je divné a snad i trochu nepochopitelné, ale jel jsem na návštěvu do Německa s Modenou. Ano, s Ferrari 360 Modena, rok a půl starý kus, nakrouceno nějakých sedmnáct tisíc kilometrů, ryzí výkon 400 koní. A měl jsem pro to hned několik dobrých důvodů. Ten první : Potřeboval jsem si po dlouhé zimě zase osvěžit řízení něčeho, co má víc jak tři sta koní a pohon zadních kol. Ten druhý : Bylo nádherné počasí. Nu a ten třetí : Chtěl jsem ty chlapíky, co mají v hlavě jenom Porsche, pak Porsche a pak zase Porsche, trochu poškádlit. Myslím, že se mi to docela povedlo…
"Co tady děláte?!" První chlapík v bráně je docela drsný. Cuknou mi koutky nahoru, škoda že nemám toreadorský klobouk, on totiž na Ferrariho červenou reaguje jak pěkně divoký býček. "Jedu za panem Rohrlem," opáčím klidně a pro jistotu mu zamávám u nosu novinářskou legitimací. Něco zabručí, jde zpátky, dvakrát někam telefonuje, a pak se vrací. "Dejte si to támhle…" mávne neurčitě rukou. Aha, tak támhle je v němčině výraz pro parkovací místo u popelnic za otřískanou bílou dodávkou, dost daleko od hlavního vchodu do továrny. "Nemůžu to nechat tady? Mám o to auto docela strach." "Ne!" Asi chodí do kina americké filmy nebo to myslí smrtelně vážně. Nakonec jsem Modenu zaparkoval vedle kontejnerů na odpadky.


Walter Rohrl je pro Porsche stejně klíčový pracovník jako samotný předseda předseda nebo šéf vývoje. Jo, to je ten chlápek, co zná Nurburgring líp než svoji koupelnu a má poslední slovo při finálních nastaveních všech nových Porsche. Už na nás čeká, ale místo nějakých zdvořilostí mi krátce a pevně zapumpuje pravou rukou a vzápětí mi vtiskne do dlaně klíče. "Jste tady přece od toho, abyste si zajezdili ne?" Je mi sympatický čím dál tím víc.


Beru schody po dvou a těším se, až se znovu v tom kočáru svezu. Všechno co jsem o něm zatím slyšel a četl, slibuje výjimečný zážitek, koneckonců je to přece Porsche 911 ve své krystalické podobě, žádné parádičky, žádné turbo, žádné zbytečnosti. Konečně ho vidím! Žlutá nebyla nikdy žlutější a stříbrné Turbo, které stojí vedle, je zastíněna tou krásou. Nová gététrojka sedí proklatě nízko, o celé tři centimetry níž než předchozí verze, a za obřími ráfky se rýsují červené třmeny nových brzd. Jasně, jsou to ty samé komponenty, jaké má Porsche 911 GT2 a Turbo, takže průměr předních kotoučů je závratných šestatřicet centimetrů, jenže v tomhle případě fungují šestipístkové třmeny ještě efektivněji, vždyť GT3 je z téhle trojky jasně nejlehčí. Ale středem vesmíru je motor. Šestiválec s protilehlými písty, boxer, tak jak si ho kdysi dávno vymyslel a zkonstruoval samotný pan Porsche. Oproti minulé verzi zůstal objem 3,6 litru zachován, ale střeva a samotné nastavení motoru jsou už v jiném ševelu. Extra porce čtyři sta otáček k dobru na konečných 8200 znamenala zvýšení o patnáct newtonmetrů, což není nijak oslňující a závratná hodnota, ale nárůst výkonu o dvaadvacet koní asi bude podstatně citelnější. Nové variabilní časování ventilů, přepracovaný výfukový systém, nové sání… Wrrwwrrrmmm! Z mého rozjímání mě vyrušilo krátké zatočení startéru, a pak se z výfuků ozvalo temné zahučení. Otáčky v prvním okamžiku vyletěli nahoru, nohavice se mi zatřepetaly, a pak se zvuk ustálil na systém volnoběhu. Tak takhle zní jedině Porsche. Dávno pryč jsou doby, kdy o sobě dával vzduchem chlazený motor vědět ještě víc, ale stejně jako řezavé ječení Ferrari, tak identifikující a podmanivý je i zvuk Porsche. Je nastavený k tomu, aby splňoval všechny ty svazující normy, ale nebojte se, záhy zjišťuji, že když ho sešlápnu na podlahu, tak je hustý a masitý, nikdy nebyl tak blízko závodní verzi GT3 RS a já z něj mám husí kůži a několikrát se přistihnu, jak si mimoděk hraji s plynem úplně stejně jako v Modeně při čekání na hranicích. Technik, který mě vyprovází, mně ještě dává poslední instrukce, a do půl šesté večer je tohle auto jen a jen moje. Znám tady jednu klidno silnici. . která v podstatě kopíruje dálnici na Schwenningen, je na ní nový asfalt a pár pěkných zatáček, ale napřed jedu do města, jsem zvědav, jak bude reagovat náhodné publikum, a taky mi zoufale kručí v břiše.


Baštím míchaná vajíčka, piju pomerančový džus a s hrůzou zjišťuji, že místní policisté jsou na nablýskané Porsche a Mercedesy asi zvyklý, jsme přece ve Stuttgartu, za tu půl hodinu se u něj zastavili jen tři lidé. Ale mně se líbí. Nový přední nárazník přivádí víc vzduchu k brzdám a chladičům, větší zadní spoiler se stejným aerodynamickým odporem zaručuje lepší stabilitu ve vysokých rychlostech.


Platím, končím s experimentem a vyrážím. Je deset hodin dopoledne, takže se probíjím zácpou, ale GT3 s tím nemá takový problém, jak jsem předpokládal. Jistě, pedály jdou ztuha a spojka je ostrá, ale ani jednou mi to nechcípne, a nemusím se tedy stydět. Tvrdý podvozek trochu hází, ale nezapomeňte, přijel jsem s Modenou. S radostí zjišťuji, že točivého momentu má motor v zásobě tolik, že ani nemusím moc řadit. Tedy ne, že by mi to vadilo, kvalty jdou přesně a přímo, ale prostě to tak je, a tak to píšu. Při výjezdu z města se bavím tím, že tam nechám trojku v nějakých dvou a půl tisících a tisknu pedál plynu na podlahu. Je to jak v Mazdě RX8, nástup motoru je děsivě klidný a silný zároveň, žádné propady v tahu jen drtivá síla, která se nestále stupňuje. Pak spojka, krátké a rychlé přeřazení, jak kdybyste luskli prsty, a je to tady znova. Způsob, jakým GT3 zrychluje na libovolnou rychlost, mě ten den dostává ještě odkrýt, zjišťuji, že je stejné v devadesáti i ve stodevadesáti. Na první čtyři rychlosti můžu točit motor až do 8200 otáček, na pětku už jenom do osmi tisíc, pak se postaví do cesty omezovač, u Porsche totiž spočítali, že GT3 by už dál nezrychlovala, je čas na šestku. Zvuk je stejně návykový jako zrychlení, a to jsem se ještě nerozjel opravdu tvrdě. Na druhou stranu po celém dni ježdění zjišťuji, že pokud se bojíte létat a chcete si pořídit nějaký supersport, co žere silnici a Evropu, tak vězte, že GT3 zní sice skvěle, nicméně až pojedete druhou hodinu rychlostí 250 km/h, tak budete mít hlavu jako věrtel, to mi věřte.

Po půl hodině seznamování nastává okamžik pravdy. Silnice je prázdná zatáčky ostřejší. Moc to tady neznám, a tak nejedu tužku, ale když na výjezdu u jedné ostřejší zatáčky akceleruji, zjišťuji, že letím hodně přes sto a je to úplně samozřejmé. Tohle umí jenom Porsche. Podvozek je pevný a tlumiče Bilstein odvádějí skvělou práci, kupodivu žádná šílená masáž a odražené ledviny, ale pevná jízda. Řízení má stejnou povahu jako váš nejlepší kamarád. V nízkých rychlostech je pohodové a měkké, zkuste jet rychleji a ztvrdne. Čím ostřeji jedete, tím víc informací dává. Motor je podmanivý a brzdy nezvadnou ani na okamžik. Auu! V jednu chvíli mám docela problém a projíždím esíčko na brzdách, byl jsem moc rychlý a ten náklaďák v protisměru nějak neměl kam uhnout. GT3 jelo citlivě až do tohoto okamžiku, kdy jsem to zvládnul a pak v euforii tvrdě přišlápnul plyn. Nejel jsem totiž dost rychle na to, aby fungoval zadní spoiler, a výkon motoru mi strhává auto bokem. Docela jsem se zapotil…


Turbo by mě takhle nevyškolilo, jenže Turbo taky nejezdí Nurburgring za 7:56:33 vteřiny. "A to ještě není konečná hodnota, ten den nebylo ideální počasí, ještě zrychlíme" slibuje mi pak u večeře Rohrl, který má tohle číslo pochopitelně na svědomí. "Na kolik? Pod sedm a půl se musíme dostat." Říká to suše a asi ví, o čem mluví.
Vyptává se mě, jak jsem se ten den měl, a já mu vyprávím skoro všechno, jen tu příhodu s náklaďákem jsem zamlčel, takže se to dozvídá asi až teď. Pardon. Shodujeme se na tom, že ideální cestovní rychlost je pro tenhle vůz někde mezi 160 až 210 km/h a potvrzuje mi můj poznatek, že se při rychlosti nad 280 km/h lehce zvedá předek. Není to však nic tragického, je to jen kompromis, aby tohle auto mohlo na okruh a tam předvádělo stoprocentní nasazení. Bavíme se o řízení a keramických brzdách, říká, že jejich největší výhodu nevidí v tom, že téměř nevadnou, ale spíš v hmotnosti, jsou o polovinu lehčí a to je prý na okruhu znát. On sám by si je prý pořídil jen do závodní verze ClubSport.
Druhý den ráno vyzvedávám Modenu u popelnic a jedu zpátky. Má lepší zvuk, je radostnější a hravější, ale taky jankovitější a řízení není tak citlivé. Jsem zvědavý, jsem zvědavý jak by obstály v přímém souboji, a říkám si, že je až s podivem, jak dvě stejná auta mohou být tak rozdílná. Když vyjíždím z města, tak se za mnou každý otáčí. Zajímalo by mě, co by se dělo v Modeně kdybych tam přijel s GT3. Asi by mě rovnou zlynčovali.

Převzato z časopisu SPEED


<<Zpět
Hlavní stránka
webzdarma.cz