Testy a srovnání


Porsche 911 GT2 (993) vs. Dodge Viper GTS-R

Faktem je, že i ty nejdobrodružnější výpravy mají své chvíle, kdy se neděje vůbec nic. Kilometry utíkají pod podvozkem, už posté přeladíte rádio, pták se vám vydělá na přední sklo. Předem se omlouvám, že vám nebudu vyprávět poutavou verzi, jak mi kdosi zavolal v šest hodin ráno, abych se zúčastnil. Následuje jednoduchý příběh bez balastu. Nejde o žádný oscarový scénář, ale herci jsou skvělí a za soundtrack byste ochotně položili život. Tady je to v kostce.

Je pátek odpoledne. Na jistém místě v Londýně si loňský mistr světa FIA v kategorii sportovních vozů GT2 Justin Bell vyzvedl své nové auto - Chryslera Vipera GTS-R. Je bílý s modrými pruhy, vzadu má velké křídlo a je jedním ze sta kousků z omezené série na počest Bellova vítězství šampionátu v roce 1997. Justin koupil výrobní číslo 52 jako památku na závodní číslo auta, se kterým jezdil pět závodů na smlouvu s Chryslerem a se kterým tento rok triumfoval v kategorii GT2 na nejproslulejším vytrvalostním závodě na světě. Na tachometru má asi 1000 km. A tak ho chce Bell junior (jeho otcem je legenda na Le Mans Derek Bell) přes víkend trochu protáhnout. Vyjet si na Le Mans tedy zní velmi dobře. Moc byste si ale neužili, pokud byste cestovali sami, a proto jsme tu my. Kolega novinář Harry Metcalfe, fotograf Rich Newton, VW Golf 1.8T GTI a já. Budeme Justinovi dělat společnost, naučíme ho pár novým kouskům na čtyřiapůlkilometrovém testovacím okruhu Bugatti a představíme mu Daeva, který jen tak mimochodem jezdí s Porsche 911 GT2. Cítíte, jak stoupá to napětí? Tak to má být.

Dave se popisuje jako "tlustý jihoafrický dentista s vášní pro auta". Od roku 1977 měl sedmadvacet různých Porsche, z nichž GT2 je s přehledem nejlepší. Dave také rád jezdí rychle. Starty na okruhových závodech jsou pro něj tak obvyklé jako pro jiného ranní šálek kávy. O svých kvalitách roztomile mlčí, ale o GT2 zároveň tvrdí, že je tak dobrý, že by mohl Vipera smlsnout jako jednohubku i s Justinem za volantem. A tak vím, že i kdyby to nebylo dnes večer, kdy jedeme šedesátikilometrovou trasu z Calais do hotelu Bristol v Le Touquet, nebo zítra, až vystartujeme směrem na Le Mans dálnicí N28 přes Rouen a Alencon, nebo ani ne na samotném blahoslaveném okruhu, že to bude muset jednou zkusit.

V sobotu ráno nám to do Le Mans trvalo asi tři a půl hodiny. Doprava nikde nevázla, čirá podzimní obloha měla pronikavě modrou barvu plynového hořáku, silnice byly čisté, převážně rovné a bez překážek. Seděl jsem v GT2, zatímco Justin byl vpředu s Viperem. Nejeli jsme příliš tvrdě a pomalejší auta jsme bez námahy předjížděli jemným šlápnutím na plyn. Jenom jednou jsme se při předjíždění dostali do úzkých a překvapili Justina rychlostí, s jakou Porsche stáhlo jeho náskok.

O toto překvapení se postaralo monstrum sídlící za zadní nápravou Porsche. Je to opravdový kanón, šestiválcový boxer o obsahu 3,6 litru s výkonem 430 koní. Na autě o něm napovídají nerezové výfuky a hlubší, sytější tón motoru při volnoběhu. V podstatě jde o motor z Turba 993 bez katalyzátoru s vylepšenou řídicí jednotkou, vyšším plnicím tlakem a přídavným chladičem oleje. Při vysokých otáčkách propůjčuje motor autu kvality připomínající Porsche 959. Vyšší výkon však má i své nevýhody. Pokud jedete na malý plyn, motor je nejistý a chvěje se, což se přenáší do nepříjemných rázů v diferenciálu. Když ale přidáte, GT2 vám zarazí hlavu do opěrky s takovou silou, jako byste dostali knock out od Lennoxe Lewise. Obrovské našroubované lemy kol skrývají neuvěřitelně široké bridgestonky a propůjčují autu vzhled kulturisty. Šířku vozu však vyvažuje masívní seřiditelný zadní spojler. GT2 váží jen 1291 kg, což je o znatelných 210 kg méně než současné Turbo s pohonem všech kol. I s tím impozantním křídlem dokáže vyvinout rychlost 296 km/h a zrychluje z 0 na 100 km/h za 3,9 sekundy.

Je tedy možná ještě rychlejší než Viper GTS-R. Pravdou je, že to nikdo neví jistě. Dave je však celý nažhavený, aby se dozvěděl, jak to vlastně je. Na křižovatkách dává o sobě Viper hlasitě slyšet. Z jeho výfuku se šíří tlakové vlny. Reakční moment osmilitrového desetiválce do V jím i na tvrdých pružinách a superširokých pneumatikách jemně cloumá. Vypadá jako jeden velký sval na kolech se schopností roztrhat GT2 na kousky, jak to už dokázal na okruzích. Má výkon 460 koní, o 82 koní více než standardní verze GTS. Uvědomte si ale také, že je o dobrých 200 kilogramů těžší než srovnatelně menší Porsche. Na druhou stranu však disponuje fenomenálním točivým momentem 678 Nm. Je těžké předem určit vítěze. Posledních osmdesát kilometrů před Le Mans se vezu na místě spolujezdce ve Viperu. Co se týče pohodlí, jsou oba vozy vyrovnané. Obě auta mají skvělé sedačky, ale v Chrysleru je interiér útulnější. Na druhé straně širokého tunelu převodovky se mi pohodlně sedí ve spoře vypolstrovaných sedačkách z překvapivě jemné kůže. Dívám se, jak Justin silnými pohyby vodí tlustou řadicí páku kolem hrubé kulisy a připadám si ve frajerských černých brýlích od Porsche Design půjčených od Davea jako v kokpitu stíhačky. Razíme si cestu na okruh ležící na předměstí města Le Mans. Viper a GT2 jsou v neustálém středu pozornosti ostatních řidičů. Otáčejí se za námi, blesky foťáků cvakají, Dave nedočkavě vytáčí motor. Musíme však ještě udělat fotky a čas na okruhu také něco stojí. Nakonec už není po západu slunce na opravdové závodění moc příležitostí. Přesto se Daveovi podaří tajně projet párkrát okruh. Justin utrhl Vipera a na místě se otáčí smykem o 180_. Souboj ještě není u konce.

V sobotu večer jsme ubytovaní v hotelu Concorde v středu města Le Mans. Upíjíme míchané nápoje s názvy jako Ford, Ferrari, Porsche a Bentley a pak jdeme na pizzu do kavárny Legends of Le Mans. Justin si zapomněl s sebou vzít podepsanou fotku, kterou tam měli ten večer vylepit, a tak ho Rich pro příště fotí u schodů. Celá situace probouzí z letargie místní, kteří Justina poznávají a objednávají nám všem pití.

Po mnoha zdolaných miniaturních deštníčcích se diskuse stále točí kolem poznatků o našich silných protivnících. Vývoj Viperu od nadopovaného, ale v podstatě neřiditelného roadsteru navazujícího na Cobru po tento exemplář polozávoďáku podle Shelbyho nejlepších tradic je přinejmenším pozoruhodný. Z jeho dramatického vzhledu, zuřivého výkonu, držení stopy a odhodlání jde strach. Je místy nedopracovaný, stísněný, hlasitý a tvrdý, ale před GTS-R je třeba mít respekt. Všichni se shodují na tom, že způsob, kterým GT2 snoubí pocit lehkosti a živosti řízení z modelu RS s výkonem turboverze s přidanou forsáží, je prostě neodolatelný. Klíčem k tomuto úspěchu je technické vylepšení. Jeho součásti se však slévají do celku, který ještě převyšuje Vipera.

Porsche jde do zatáček s neuvěřitelnou rozvahou a celým obloukem vám do rukou s důvěrností sděluje o vozovce ty nejmenší detaily. Průjezdy esíčkem vám předvede vysokou rychlostí a přesností. V tomto je extrémní i návykové. Vyžíváte se v tom, jak se k vám chová. Když brzdíte, vyžádá si od vás velkou sílu v nohou, ale to pomáhá přesnému odhadu pro situace na hraně. Na jeho brzdy s masivním účinkem se ale můžete vždy spolehnout. Řazení u Porsche je trochu trhavé, ale ve Viperu si budete připadat, jako když řadíte v traktoru. Chrysler však disponuje takovým točivým momentem, že můžete mít celou dobu zařazenou pětku nebo šestku a nikdy nepocítíte potřebu většího zrychlení. Když se potácíme z Legends, dochází ke svorné shodě, že tato dvě auta jsou nejagresívnějšími GT vozy na světě. Příští ráno se ale Dave zase nemůže dočkat, aby zkusil, který vůz je rychlejší. V půl desáté už jsme na cestě zpět do Calais. Část cesty jedu v Golfu a část ve Viperu. Je neděle ráno a silnice jsou skoro prázdné, první hodinu až na druhou stranu Rouenu jede vpředu Golf. Jedu rychle, ale úplně cítím, že šelmy za námi se ještě krotí a připravují na velké finále.

V zatáčkách si jsou silou a držením stopy naroveň. Obě auta mají k dobru lepkavé pneumatiky kategorie ZR s přilnavou plochou rozlehlou jako jižanská plantáž. Větší rozdíly už najdete v řízení. U devětsetjedenáctky je řízení lehčí, zatímco u Viperu je přímější. Co se týče pocitu z řízení, není zde však co řešit. Porsche vás řízením pohladí po rukou s příjemnou jemností, rázy z nerovností přeměňuje na táhlejší pohyby ve volantu a máte pocit, že jste dlaněmi spojeni přímo se silnicí. O vozovce vám toho napovídá tolik, že by to vydalo na román. Při výjezdu ze zatáček se mohutný točivý výkon Viperu postará o náskok před GT2, ale jakmile se u Porsche při 4000 ot./min. změní vytí výfuku ve válečný ryk, přestává být pozadu a začne Viperu dýchat na záda. Tyto ukázky síly jsou úchvatné, ale kvůli provozu na silnici z nich nejde ještě udělat závěr. Odpoledne je studené a suché a vzduch je čistý, což se náramně hodí devětsetjedenáctce s dvojitým turbem. Teď může nabrat do plic ještě hustší objem. Golf skoro letí, ale zdaleka nestačí na drama, které právě začíná. Půl hodiny cesty za Rouenem se dálnice táhne až k horizontu jako dlouhá, šedivá stuha vlající ve větru. Kilometr a půl vede z kopce a pak tři kilometry do kopce. Při 210 km/h už Golf víc nemůže, Viper je tři sta metrů před námi. Najednou se kolem nás přežene Dave s GT2 tak rychle, jako bych právě zařadil zpátečku, a dohání Vipera jako raketa s tepelným naváděním. Toto je pro Davea moment pravdy, kdy to může konečně Justinovi s Viperem nandat.

Až na to, že Justin je dobrý závodník a vidí, jak ho Porsche dohání, zařaďuje čtyřku a pedál plynu sešlápne až na doraz. Skoro cítím, jak se Viper vzpíná a doluje v nepřeberné zásobě svého točivého momentu. To, co následuje, je přímo fascinující. Porsche stále dojíždí Vipera, ale čím dál pomaleji, zatímco Viper s agresívním řevem zrychluje. Teď už z nich jsou jen body mizející v dálce, Dave s 911 se dostává skoro naroveň Justinovi ve Viperu. Ale ne úplně, Viper se nechce nechat předjet, drží si své místo a dává Daveovi zabrat. A pak jsou pryč. Už je nevidíme. Hodinu poté čekáme ve frontě na trajekt. Dave přichází k Justinovi a říká: "Jak to vypadá, tak by se mi ve vysokých otáčkách hodil větší výkon". Justin se usmívá. Jeho Viper byl přece jen rychlejší.

Převzato z časopisu SPEED

 


<<Zpět
Hlavní stránka
webzdarma.cz